Jak již bylo uvedeno, tak abychom dávali tělu právě ty nejlepší možné suroviny pro vytváření a udržování zdravé krve, je třeba přijímat plnohodnotné a kvalitní potraviny, a to nejlépe z biologického zemědělství. V dnešní době se však toto jeví pro většinu lidí velmi těžko proveditelné. Přesto však považuji za nutné stanovit si tento cíl s ohledem na naší budoucnost, neboť chceme-li přežít, budeme se muset naučit dělat vše tak, aby to odpovídalo přírodním zákonům, tzn. jim bude třeba podřídit i postupy výroby potravin. Kromě vlivu metod pěstování surovin působí na kvalitu stravy významně i jejich další zpracování, což je též běžně známé. Nejvýznamnější zásahy jsou prováděny při průmyslové potravinářské výrobě, neboť současné postupy často způsobují odnímání či znehodnocení určitých částí přirozeně se vyskytujících důležitých složek, jako jsou vitaminy, minerály, vláknina a naopak se přidávají látky jiné, které se  v původních surovinách nevyskytují, přičemž jde často o sloučeniny, které  ani v přírodě nenalezneme, neboť je „vymyslel“ teprve člověk.

Mnozí namítnou, že o tom, co vše je v naší stravě, nechtějí raději nic slyšet. Lze nalézti ještě další postoj ohledně potřeby sledování toho, co konzumujeme. Někteří lidé, jež se z  jakéhokoli důvodu nechtějí přespříliš zatěžovat přemýšlením o svém jídle, namítají, že Ježíš prohlašoval: „Není nečisté co do  úst vchází, ale co z nich vychází“. S tímto lze naprosto souhlasit s ohledem na dobu, ve které žil Ježíš na zemi. Vždyť veškerá strava, kterou tehdy lidé přijímali, pocházela pouze z přirozených zdrojů a pokud tedy nebyla zkažená, tak nikoho neotrávila. Vyjímky mohly tvořit pouze případy, kdy někdo druhému úmyslně vsypal do jídla jed. Těžko by však někoho napadlo, že za dva tisíce let si budeme dobrovolně do potravin přidávat chemické syntetické látky o jejichž toxickém účinku lze říci pouze to, že závisí na užité dávce. Vždyť ty jsme si v podstatě my chemici vymysleli svým přebujelým rozumem. Přeneseně tedy vycházejí „z našich úst“, neboť každý takový „objevitel“ musel nejprve o tom, co nalezl, někomu říci. Teprve poté se tyto umělé látky mohly začít vyrábět a následně i přidávat do naší stravy či jinam. Toto vyplynulo ze vzrůstající pýchy na vlastní schopnosti, neboť některým jedincům se zdálo málo jen získávat, odvažovat, mísit či jinak zpracovávat původní suroviny. Vždyť to přece zvládne každá hospodyně!

Je třeba se studem uznat, že chemická syntéza má největší podíl i na výrobě umělých léků, neboť lékaři užívali zpočátku pouze takové látky, jež pocházely z přírody. Původní určení těch, kteří jim měli tyto látky připravovat, mělo být pouze ve vhodném výběru surovin, jejich případném přečištění, navážení a přípravy formy vhodné k příjmu. Teprve později následovala izolace účinných látek z přirozených zdrojů a to kupříkladu za tím účelem, aby bylo možno zajistit jejich přesné dávkování. Jelikož toto některým nestačilo, tak se začali snažit „opravovat“ přírodu a vymýšlet nové sloučeniny, o jejichž konečném účinku v podstatě neměli ani tušení. Proto musely být takto uměle připravené sloučeniny testovány nejprve na zvířatech a následně i  na lidech. Představíme-li si kolik škody bylo tímto již napácháno, musí nám z toho být až úzko.

Stále více lidí však chce mít v dnešní době více informací o tom, co přijímají společně se svou potravou a jak tyto látky působí na jejich zdravotní stav. Ohledně vhodnosti užití syntetických přídatných látek se lze setkat se zcela protichůdnými názory. Jedni tvrdí, že jsou zcela neškodné, neboť jsou „dokonale“ prozkoumané. Vždyť prý jejich užití, povolená množství ap. nalezneme ve sbírkách zákonů a kromě toho je schvalují vážení a studovaní experti. A také je přeci užívá většina výrobců ve vyspělých civilizovaných zemích – dokonce i  v  Americe! Přece se nebudeme bránit moderním technologiím, vždyť to by jsme mohli skončit u postupů užívanými před staletími či dokonce až v  pravěku! Takovými a podobnými tvrzeními uklidňují sebe i ostatní, vždyť veřejnost se přeci nesmí zneklidňovat, neboť by to mohlo snižovat zisk velkých světových firem a tím ohrožovat i tržní hospodářství!

Jsou však i  jiní, mezi nimiž nalezneme převážně osoby směřující ke zdravému životnímu stylu, jež mají naprosto opačný názor. A dokonce k nelibosti první skupiny mají mnozí z nich vědecky ověřené přírodovědecké či lékařské vzdělání. Ti kupříkladu naopak tvrdí, že po tisíce let trvající stravovací zvyklosti nelze změnit během několika desítek let, neboť genetické předpoklady se mění jen velmi pomalu. Proto může naše tělo jen velmi těžko zpracovat takové látky, které náš organismus „nezná“, neboť se s mnohými synteticky připravovanými sloučeninami ve svém předchozím vývoji nesetkal. Vyrábět je začal totiž teprve „moderní“ člověk, který se domnívá, že již všechno ví. Aby měl omluvu, že s nimi přece nikoho neotráví, zkoušel jejich působení na pokusných zvířatech a když tato určitou dávku vydržela a neumřela, tak „novou“ látku s jásotem nabídl trhu.

Podívejme se však o  něco hlouběji na využívané testy, jež stanovují možnosti užití těchto nově připravovaných látek. Většinou jsou prováděna na běžných pokusných zvířatech, například na krysách. Zřejmě každému myslícímu člověku je jasné, že kupříkladu tito hlodavci budou mít zcela jiné požadavky na svou stravu, vždyť volně žijící jedinci se spokojí např. i s odpadky z  kanálu. Kromě toho je pokus prováděn pouze určitou omezenou dobu, která je mnohem kratší, než je běžný příjem daných látek během lidského života. Představíme-li si, že současné malé děti by před sebou teoreticky mohly mít desetiletí působení rozličných umělých chemických sloučenin, běhá nám z toho až mráz po zádech. A to nejen jednotlivých látek, ale kombinace mnoha desítek látek společně s dalšími kontaminanty životního prostředí! Kdo poté může říci jaké bude jejich výsledné působení na lidský organismus? Pouze lze očekávat, že jistě nebude příznivé. Dokonce je zřejmé, že tyto nepřirozené látky budou ztěžovat i možnost duchovního vývoje.

Jestliže totiž takové substance, jež kupříkladu pocházejí z  dehtu ap., přidáváme do běžných potravinářských surovin, tak budou naopak od ostatních přirozených živin zcela logicky nestravitelné. Nejsou však ani většinou rychle vyloučeny, ba dokonce mohou některé z toxických látek setrvávat v našem organismu po celý život, čímž ho zjevně oslabují. Lze si představit, že též zakalují naše vyzařování temnějšími odstíny, čímž ztěžují i  spojení ducha s pozemským tělem. Mohou vytvářet, samozřejmě společně s  nevhodnými myšlenkami, jakýsi zatemňující mrak či zátku, jež nás odděluje od možnosti spojení se světlými proudy shůry. Toto samozřejmě není možné nikdy prokázat pokusy na zvířatech, neboť ty mají přeci zcela jinou vnitřní podstatu!

Z běžné zemědělské, potravinářské i obchodní praxe se však v současnosti zdá nereálné přijímat výše doporučované plnohodnotné suroviny a naopak se zcela vyhýbat látkám nepřirozeným. Jsme totiž natolik svázáni námi vytvořenou civilizací, že není snadné jejím následkům uniknout. Můžeme však zaujmout určitá stanoviska a užívat i patřičnou obranu, čímž lze alespoň z větší části omezit příjem právě těch nejškodlivějších látek. Nejlépe je snažit se nakupovat ponejvíce základní suroviny (např. mouku, maso, vejce, mléko ap.), jež by neměly obsahovat žádné přidávané syntetické látky. O jejich přítomnosti či nepřítomnosti se můžeme přesvědčit tak, že si přečteme údaje, které musí být povinně uvedeny na obalu. Rozhodující je to, co je napsáno ve „Složení“. Obzvláště bychom měli sledovat to, jestli tam nalezneme nějaké symboly E… Někteří výrobci někdy též na obalu zvlášť zdůrazní, že daná potravina kupř. „neobsahuje konzervační činidla, umělá barviva apod.“ V tomto ohledu můžeme těmto tvrzením celkem důvěřovat, neboť jejich vědomé porušování výrobcem je trestné. Mimo jiné by to bylo žalovatelné i jako klamání zákazníka dle zákona o ochraně spotřebitele. Vyplatí se proto věnovat nějaký čas nejen prohlédnutí si nakupovaného zboží, ale i prozkoumání údajů na obalu. Vždyť každý, kdo chce skutečně pečovat o své pozemské tělo by se měl co nejvíce snažit, aby alespoň v rámci svých možností minimalizoval nepříznivé látky, jež přijímá společně se svou stravou a naopak konzumoval co nejvíce potravin zdravotně prospěšných. Neboť tímto můžeme nejen zlepšovat kvalitu našeho života a zdravotní stav, ale i podporovat svobodný rozvoj našeho ducha.

Následující poznatky uvádím hlavně pro ty, kterým není lhostejné, co jí a jež chtějí omezovat množství takových látek, jež nejsou přirozeného původu. K tomu je však potřeba, abychom věnovali pozornost již svému nákupu. Vždyť pouze předem můžeme omezit příjem nepříznivých látek. Proto úvahy o prospěšnosti či naopak nevhodnosti přijímaných potravin musí předcházet  jídlu. Pokud ho již sníme, tak nám vůbec nepomůže, probíráme-li, co špatného obsahovalo. Je to spíše naopak, neboť strachováním se a podobnými zatěžujícími myšlenkami mimo jiné i umocňujeme škodlivé působení již přijatých nepříznivých látek. Naopak bychom měli vhodným způsobem podporovat, a to i odpovídajícím myšlením, aby se přijaté škodliviny vyloučily z  těla ven. V organismu jsou totiž mechanismy, popisované i  v  odborné literatuře, jež škodliviny, kupř. těžké kovy, mohou buďto resorbovat z trávicího traktu do krve, či je naopak převádějí do forem nevstřebatelných, jež jsou poté vylučovány stolicí.

Správným vnitřním nastavením a samozřejmě i vhodnou snahou můžeme proto podpořit potřebné vylučování těchto látek. Z hlediska nutnosti přeměny a následného vylučování všech nepřirozených látek lze očekávat, že výsledné působení do značné míry závisí na stavu našich jater, ledvin a střev. Proto je více než prospěšné, snažit se je posilovat jak svým pozitivním myšlením, tak i jinak. Neboť na dostatečném fungování těchto detoxikačních orgánů závisí to, zda v dnešním „otráveném“ světě přežijeme. Na naší stravu bychom se přes všechno uvedené měli dívat jako na prostředek, který nám toto umožňuje. Vždyť kromě složek méně prospěšných obsahuje převážnou část pro tělo potřebných látek, jež právě posilují správné fungování našeho organismu.

V následujícím se budeme věnovat problematice přídatných látek v potravinách. Právě jejich příjmu bychom se měli snažit vyhýbat či je alespoň omezovat, neboť mimo jiné výrazně zatěžují právě výše uvedené orgány. Samozřejmě že působí nepříznivě i na mnoha dalších místech organismu. Nepovažuji však za možné ani za správné popisovat přesné zdravotní dopady konkrétních přídatných látek na lidský organismus. V prvé řadě je každý z nás jiný, a proto se jejich účinek může projevovat odlišně. Vždyť je běžně známé, že působí-li jakákoliv škodlivina na člověka, tak vnější projev, tzn. i  vzniklé onemocnění, závisí ponejvíce na stupni duchovního vývoje daného člověka. Vždyť z toho vyplývá i rozsah a množství prováděných chyb, jimiž porušuje jak své obranné systémy, tak i harmonii v těle a jeho energiích. Organismus je proto zasažen právě na tom místě, kde je nevhodným jednáním či myšlením nejvíce oslabený. Také vrozené zdravotní předpoklady, jež však samozřejmě vyplývají též z činů minulého života, mají vliv na odolnost vůči nepříznivým faktorům.

Jak je z uvedeného zřejmé, tak bychom měli ve vlastním zájmu věnovat zvýšenou pozornost tomu, co přijímáme společně se stravou. Na rozdíl od kontaminantů životního prostředí máme naštěstí možnost se bránit právě probíraným přídatným látkám, neboť jejich přídavek k dané surovině musí být  dle zákona deklarován na obalu. Jak již bylo uvedeno, tak jejich užívání je dnes velmi rozšířené a jejich počet je ohromný. Mezi jednotlivými látkami je ale nesmírný rozdíl jak co do jejich chemické struktury, tak  i  z  hlediska jejich zdravotního dopadu. Vždyť se mezi ně počítají jak látky přirozené, jako je kuchyňská sůl, vitaminy, extrakty koření apod., tak i syntetické sloučeniny, jež se v přírodě nevyskytují. Budeme se proto snažit si tuto problematiku co nejvíce přiblížit, aby každý mohl vědoměji nakupovat to, co mu má sloužit k udržování jeho pozemského těla i pro všechny ostatní účely.

Přídatné látky dnes již zajímají stále více lidí, což lze usoudit i ze značného rozšíření různých tiskovin ohledně nevhodnosti jejich příjmu. Mnozí se kupříkladu mohli setkat s letáčkem o škodlivosti látek s E-údaji, který má být překladem z německého originálu, jehož zdroj není potvrzený. Přes zřetelnou a zřejmě i  oprávněnou snahu varovat spotřebitele před škodlivými účinky přídatných látek se však dle mého názoru na mnohé v něm uvedené údaje nelze zcela spoléhat.

K podložení tohoto lze uvést kupříkladu jednoznačné tvrzení, že kyselina citrónová (E 330) je jedna z nejnebezpečnějších rakovinotvorných látek. Jak se však lze dozvědět z odborné literatury i dalších pramenů, tak tato kyselina je v našem organismu jednou z klíčových látek při odbourávání energeticky významných zdrojů (při tzv. citrátovém cyklu). Tělo ji tudíž může lehce zpracovat, o čemž svědčí i to, že se běžně vyskytuje v  kyselém ovoci (např. v citrónech, rybízu ap.) a vyplývá z  ní i  výrazná chuť těchto plodů. Lze samozřejmě namítat, že kyselina přidávaná v potravinářství nepochází z přírody, ale je vyráběna průmyslově, a proto bude mít částečně pozměněné vyzařování. S tímto je nutné samozřejmě souhlasit, ale takovýchto případů máme dnes většinu, neboť i nakupovaná voda má odlišné záření než voda, jež načepujeme přímo z  praménku. Dle mých poznatků se však do potravin přidávají látky mnohem škodlivější než je právě zdůrazňovaná kyselina citrónová, např. dusitany do uzenin. Z těch mohou vznikat nitrosaminy se zjevně karcinogenním účinkem, což je potvrzeno z více zdrojů. Přesto nepovažuji za vhodné těmito nejhoršími možnými dopady lidi strašit, vždyť jak bylo již uvedeno, tak na vznik onemocnění, a to i takových jako je rakovina, má vliv více faktorů, než jen příjem jednotlivé škodliviny, jež se může v mnohých případech vyskytovat i v přírodě.

Na uvedeném případě si však doložíme to, jak i běžná látka s přirozenou strukturou může působit méně příznivě, jestliže se užívá často a ve vysokém množství. Vždyť obecně platí, že i nejzdravější potravina nám může uškodit, pokud jí sníme příliš mnoho! U kyseliny citrónové dochází k jejímu neúměrnému užívání obzvláště v oblasti syntetické výroby nápojů, např. limonád, sirupů, práškových nápojů ap. Tvoří v  nich okyselující složku a dle receptury je většinou přidávána ve vysokém množství. Toto může přechodně způsobovat i okyselování krve a tím i výrazně měnit její vyzařování. Je třeba si uvědomit, že umělé nápoje, narozdíl od kyselých typů ovoce, obsahují velmi málo zásaditých minerálních látek k neutralizaci kyselin. Obecně je proto nutné, a to jak v tomto případě, tak i ve všech ostatních, snažit se vyhýbat těm výrobkům, jež přídatné látky obsahují ve vyšším množství.

Aby bylo možné si udělat určitý přehled o působení těchto sloučenin, tak se budeme stručně zabývat jak účinky jednotlivých typů, tak i tím co se rozumí pod pojmy různých skupin přídatných látek. Také se stručně zmíníme o tom, proč se používají, neboť z toho vyplývá i to, kdy lze vyloučit jejich užití. Že je to možné, si můžeme doložit na rozdílném přístupu k prodlužování trvanlivosti u stejného druhu výrobků: např. kečup od jednoho výrobce je sterilován pouze teplem, zatímco jiní za obdobným účelem užívají chemické konzervanty. A toto si každý může přečíst na obalu! Závisí tedy pouze na nás, zda vyvineme námahu potřebnou k tomu, abychom neopomínali vždy bděle sledovat, co to vlastně nakupujeme. Dle našeho zjištění bychom měli upřednostňovat takové výrobky, jež přídatné látky buďto neobsahují, či pouze v nízkém množství,nebo jen jejich přijatelnější druhy. Tímto můžeme nejen zlepšovat svůj zdravotní stav, ale naším tlakem lze dokonce motivovat samotné výrobce k tomu, aby zařazovali do své nabídky širší sortiment bez přídatných látek.

Protože se dnes lze setkat s různorodými názory na to, které složky stravy jsou nejvíce škodlivé a které naopak neškodné, tak jsem se v následujícím rozhodl uvést seznam E látek s bodovým ohodnocením vhodnosti či nevhodnosti určitých přídatných látek. Upozorňuji však, že jde o můj pohled, jež vychází z více různých pramenů, a to i zahraničních (viz. základní užitá literatura), jejichž věrohodnosti důvěřuji. Netvrdím však, že můj názor ohledně následujícího hodnocení je neměnný, neboť stále se o tomto objevují nové poznatky.

Jak bylo již uvedeno, tak v dnešní době je velmi těžké se při běžném nákupu zcela vyhnout všem přidávaným nepřirozeným sloučeninám. Povolené přídatné látky v ČR jsou uvedeny ve Sbírce zákonů č. 298/1997, z něhož vychází i dále užitý systém řazení a názvosloví. Jelikož jde o spis velmi rozsáhlý, jenž běžnému člověku mnoho neřekne, pokusíme se tuto problematiku co nejvíce zjednodušit, aby si každý mohl udělat určitý základní přehled o působení těchto sloučenin. Samozřejmě, že v následujícím textu nelze uvést vše, co se týká této velmi rozsáhlé oblasti. Zájemci o doplňující údaje se mi mohou ozvat, neboť nedávno mi vyšla nová publikace
„Tajemství výrobců  potravin“ aneb „Příručka zákazníka, kterému není  lhostejné, co všechno přijímá společně se svou stravou“,
v níž lze mimo jiné nalézt i rozšířené tabulky seznamů přídatných látek (dle vzestupných E čísel i  jejich abecední seznam), „tahák na přídatné látky“ a další informace. Objednat si ji lze též zde…

Účelem následujících informací by mělo být to, aby si každý mohl utvořit co nejjednodušší přehled, na jehož základě se při nákupu lze prakticky lépe rozhodnout, zda daný výrobek koupit či raději ne. Nejprve se zaměříme na základní rozdělení dle jejich účinku. Toto je důležité, neboť v dalším budeme u  konkrétních látek uvádět jen číselný údaj, jež odpovídá jejich zařazení do následujících základních skupin a nebudeme se již vracet k tomu, proč jsou takto klasifikovány. Aby bylo možné usoudit na celkový dopad vyráběné potraviny, tak budeme k ohodnocení jednotlivých přídatných látek užívat základní školský bodový systém, tzn. 1 označuje nejlepší, 5 je nejhorší. U  produktů obsahujících zároveň více přidaných látek si lze udělat úsudek o výsledném působení jejich součtem. Je logické, že čím vyšší je celková suma, tím může být jejich dopad horší. U  některých reklamou propagovaných „pochutin“, kupř. u  mnohých pestře zbarvených cukrovinek, se dokonce můžeme dostat i  k  hodnotám několika desítek! Aby si toto mohl každý sám spočítat, přikročíme tedy k jejich „známkování“:

1. Takto lze označit takové přídatné látky, jež obecně a v rámci současných možností působí převážně příznivě. Mnohé tyto užívané látky jsou buďto přirozeného původu a získávané z  přírodních zdrojů, či vyrobené vhodným postupem tak, že jejich chemická struktura je s nimi identická. Jejich příprava byla často po usilovném bádání „opsána“ z přírody a výsledné produkty by měly být shodné s  přirozenými sloučeninami, a to jak dle běžných stanovení, tak i z hlediska optické otáčivosti světla ap. U některých z těchto látek lze očekávat i celkově příznivý dopad na složení krve, např. u určitých přidávaných vitaminů. Jejich užití je prospěšné obzvláště u těch výrobků, u nichž při technologickém zpracování ap. dochází k  vysokým ztrátám nutričně významných složek, kupříkladu k úbytkům vitaminu C. Je-li proto k těmto potravinám vitamin C, (tj. kyselina askorbová E 300) následně přidáván, považuji to spíše za příznivé, jelikož jeho příjem má většina lidí nižší, než jejich tělo vyžaduje. Pouze bychom samozřejmě neměli zapomínat na to, že vitamíny je třeba získávat v prvé řadě co nejvíce z přirozených zdrojů, neboť jejich působení je vlivem jejich vyzařování mnohem příznivější a jejich účinek je též umocněn dalšími látkami, jež přijímaná strava současně obsahuje.

2-3. Takto označené látky považuji z hlediska užívání za méně vhodné, než ty, jež jsou zařazeny do předchozí skupiny, ale můžeme je brát jako ještě  přijatelné. Buď jde o sloučeniny vyrobené tak, že jejich chemická struktura není identická s látkami přírodního původu, ale je jim velmi blízká, či jde o látky, které se v přírodě sice vyskytují, ale u nichž již necítím zcela příznivé působení na vyzařování krve. Obecně by však měly být tyto látky pro náš organismus snadno odbouratelné a poté buď zpracovatelné, či rychle vylučitelné z  těla. Z hlediska bodového hodnocení bude uváděno bodové hodnocení buď 2, půjde-li o látky více příznivé, nebo 3 u sloučenin o něco méně prospěšných.

4. Jde o  látky, jež jsou vzhledem ke svému dopadu na vyzařování krve nevhodné a jež působí zjevně nepříznivě. Budeme k nim počítat hlavně sloučeniny, které jsou připravovány synteticky a jejichž struktura neodpovídá přirozeným sloučeninám. Zařadil jsem k nim zároveň některé látky, které se sice v  přírodě vyskytují, ale jež dle mého názoru výrazněji narušují příznivé vyzařování krve. Většinou půjde o  takové, jež se k průmyslově vyráběným potravinám přidávají často a ve vysokém rozsahu. Kupříkladu k nim patří fosfáty, kterých se užívá mnoho typů a jež nejčastěji způsobují nadměrný a nežádoucí příjem fosforu. Abychom si udělali přehled o rozsahu jejich užití, uvedeme si alespoň některé z potravin, do kterých se fosfáty běžně přidávají: do tavených sýrů, uzenin, sušených výrobků (např. polévek), zmrzlin a mražených krémů, Cola nápojů, jemného trvanlivého pečiva a cukrářských výrobků, majonéz, moučkového cukru a dalších. Proto není překvapující, že jejich nadměrný příjem může způsobovat často i  určité problémy, např. u dětí je popisován tzv. syndrom hyperaktivity a obecně je uváděno zhoršené vstřebávání mnohých životně důležitých prvků jako je vápník ap.

5. Takto označeným syntetickým látkám bychom se měli skutečně vyhýbat, neboť mají vzhledem ke svému původu i  chemické struktuře výrazně  nepříznivý účinek!
Pokud proto nalezneme na obalu tyto látky, neměli bychom ve svém vlastním zájmu raději takovýto výrobek kupovat. Vždyť jsou mezi nimi i takové látky, nad kterými musí vědoucímu chemikovi až vstávat vlasy hrůzou na hlavě! Některé přísady užívané v potravinářství jsou svojí strukturou blízce příbuzné sloučeninám, u nichž byla dávno prokázána vysoká toxicita. Je zcela nelogické očekávat, že drobnou úpravou chemické struktury vzniklá látka bude působit na náš organismus příznivě a nebude ho svým nepřirozeným vyzařováním zatěžovat.

V následujícím textu tedy budou uvedeny soupisy obecně přidávaných látek s E symboly. Pro snadnější orientaci uvádím nejprve jejich rozdělení dle skupin přídatných látek vycházející z  výše uvedené Sbírky, což může v některých případech značně usnadnit jejich vyhledávání i orientaci zákazníka. Pokud je např. na obalu uvedeno barvivo, můžete snadno nalézt v daném oddílu o který typ jde a zároveň i  omezení vyplývající z  jeho bodového ohodnocení. Vyhledávat lze i dle vzestupného číselného údaje uvedeného za E… Chcete-li získat celkový koeficient vhodnosti dané potraviny s více přídatnými látkami, zapisujte si u  nalezených druhů údaje s  bodovým ohodnocením (např. 2+3+5+5+1…), jejich součtem si uděláte obrázek o tom, kolik „černých kulí“ do sebe v případě konzumace takovéhoto produktu dostanete. Znovu opakuji, že ideální je čerstvá surovina s 0 body, nejhorší taková, jejíž konečný součet je nejvyšší. Je-li určitá přídatná látka užita ve vyšším množství (např. fosfáty v tavených sýrech) je třeba počítat s 2-3násobnou hodnotou (tzn. pro uvedený příklad 3×4…). O tom, jak významnou část tvoří daná látka si lze udělat přehled ze složení uvedeného na obalu. Suroviny zde dle zákona mají být uváděny v  sestupném množství, tzn. na prvním místě nejvíce zastoupená složka, na posledním nejméně užitá.

U nejznámějších látek může být na obalu označeno místo E symbolu jen jejich chemický název, proto ho u některých uvádím v závorce za E s číslem. U  méně známých látek tento údaj většinou vynechám. Uvádím-li za jedním E více čísel, jde vždy o jednotlivé sloučeniny dané E klasifikace, pro naše účely si je pro zkrácení dovoluji takto vyjmenovat tehdy, jde-li o  látky velmi podobného konečného účinku. Písmena a, b… za čísly rozlišují obdobné látky, jež však jsou rozdílně získávány apod. I tomuto je třeba věnovat pozornost, neboť sloučeniny se stejným číslem (uvedeným za E) mohou mít často vlivem svého doplnění odlišným písmenem zcela jiné výsledné působení. Pro zpřehlednění soupisu a lepší orientaci jsou barevně zvýrazněny látky dle zařazení do skupin. K rychlému rozlišení jejich vhodnosti jsem zvolil základní barevné značení s následujícím významem:

1)	zelená – „volno“	– takto jsou označeny látky působící převážně příznivě
2-3)	žlutá – „ještě to jde“	– označují látky méně vhodné, ale ještě přijatelné
4)	oranžová – „pozor“	– takto jsou označeny látky působící zjevně nepříznivě
5)	červená – „stop“	– mají výrazně nepříznivý účinek, proto raději neužívat!

Začneme tedy prvním oddílem, jenž tvoří antioxidanty (E 304-321). Toto jsou látky, jež mají zabraňovat nepotřebným změnám skladovaných potravin působením vzdušného kyslíku, např. omezovat žluknutí tuků. U  nás jsou povoleny následující antioxidanty:  E 304 (estery mastných kyselin): 2,  E 306, 307, 308, 309 (tokoferoly): 1,  E 310, 311, 312, 320, 321: 5,  E 315, 316: 2 .

Dále se často můžeme setkat s barvivy s číselným označením (E 100 až 180), jež se užívají k zlepšování vzhledu nabízených potravin. Jejich přídavek nalezneme téměř u  všech barevných cukrovinek, zmrzlin ap., mnohdy jsou v  těchto výrobcích určených převážně pro děti velmi nepříznivě působící barviva. Právě sledováním jejich typu můžete v  mnohých případech značně omezit příjem nežádoucích látek do organismu. Kupříkladu lze zjistit, že vanilkový puding obsahuje pouze přírodní barviva, zatímco malinový puding od téhož výrobce již obsahuje barvivo umělé. Mnozí uvádí přímo na obalu, zda jde o barvivo přírodního původu. Zákonem jsou tato tvrzení velmi ostře sledována a pokud by bylo prokázáno jejich neoprávněné užití, postihy výrobců jsou skutečně tvrdé.

Počet užívaných barviv, jež jsou u nás povolena, je značný, můžete posoudit sami:  E 100 (kurkumin): 1,  E 101 (riboflavin): 1,  E 102 (tartrazin): 5,  E 104, 110: 5,  E 120 (košenila): 4,  E 122, 123, 124, 127, 128, 129, 131, 132, 133: 5,  E 140 (chlorofyly): 1,  E 141: 2,  E 142: 5,  E 150 a (karamel): 1,  E 150 b,c,d (upravované karamely): 3,  E 151: 5,  E 153 (medicinální uhlí): 3,  E 154, 155: 5,  E 160 a (karoteny): 1,  E 160 b: 3,  E 160 c,d,e: 1,  E 160 f: 3,  E 161 b: 1,  E 161 g: 4,  E 162 (z červené řepy): 1,  E 163 (anthokyany): 1,  E 170 (uhličitan vápenatý): 1,  E 171: 3,  E 172: 2,  E 173: 4,  E 174: 2,  E 175: 1,  E 180: 5 .

Pečlivě by měly být u  potravin sledovány konzervanty (E 200-285 a další), jež se užívají za účelem prodlužování trvanlivosti. V  potravinách se nasazují jako „bojové prostředky“ proti bakteriím, plísním a dalším mikroorganismům, jež mohou způsobovat tzv. zkažení skladovaných produktů, z čehož vyplývá i jejich nepoživatelnost a tudíž i neprodejnost. Trh se musí samozřejmě proti tomuto bránit, neboť současný systém je založený na udržování co nejdelší trvanlivosti, vždyť se to takto lépe prodává. Proto se užívají často velmi výrazně působící látky, jež považuji z hlediska zdravotních dopadů za velmi nepříznivé. Pokud je to možné, tak bychom se měli vyhýbat potravinám s  jejich přídavkem. U nás jsou k užívání povoleny následující konzervanty:  E 200, 202, 203 (kyselina sorbová a její soli): 3,  E 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216, 217, 218, 219 (kyselina benzoová a její soli): 5,  E 220, 221, 222, 223, 224, 226, 227, 228 (oxid siřičitý a siřičitany): 5,  E 230, 231, 232, 233: 5,  E 234 (nisin): 4,  E 235, 242: 5,  E 249, 250 (dusitany!): 5,  E 251, 252 (dusičnany): 4,  E 280: 4,  E 281, 282, 283: 4,  E 284, 285: 5,  E 1105: 3 .

O něco příznivější, než je užívání konzervantů, je z  hlediska zvýšení trvanlivosti potravin jejich okyselení. Tímto se též upravuje chuť konečného výrobku. Jako regulátory kyselosti se užívají jak kyseliny a jejich soli, tak i zásady (hlavně E 260-640). Tento způsob úpravy byl znám již v minulosti, dříve se však užívaly látky přirozené, jako je kupř. ocet. O rozsahu látek dnes užívaných si můžeme udělat představu z  následujícího seznamu:  E 170 (uhličitany): 1,  E 260 (kyselina octová): 2,  E 261, 262, 263 (soli kyseliny octové): 3,  E 270 (kyselina mléčná): 1,  E 296 (kyselina jablečná): 2,  E 297: 3,  E 300 (kyselina askorbová): 1,  E 301, 302 (soli kyseliny askorbové): 2,  E 325, 326, 327 (soli kyseliny mléčné): 2,  E 330 (kyselina citrónová): 3,  E 331, 332, (soli kyseliny citrónové): 3,  E 334 (kyselina vinná): 2,  E 335, 336, 337 (soli kyseliny vinné): 3,  E 338, 339, 340, 341, 450, 451, 452 (kyselina fosforečná, její soli apod.): 4,  E 350, 351, 352 (soli kyseliny jablečné): 2,  E 353: 3,  E 354: 3,  E 355, 356, 357: 4,  E 363: 3,  E 380: 4,  E 385: 4,  E 470, 500, 501, 503, 504: 3,  E 507: 4,  E 508, 509, 511: 3,  E 513: 4,  E 514, 515, 516, 518: 3,  E 524, 525, 526, 527: 4,  E 528, 529, 530, 570, 574: 3,  E 575, 576, 577, 578: 3,  E 579, 585: 3,  E 640: 2,  E 927: 5,  E 1505: 4 a  E 1518: 4 .

Zvláštní skupinu tvoří i náhradní sladidla (hlavně E 420-959), jež jsou užívány k  přislazování potravin, u  nichž je úmyslně snižován či vynecháván přídavek cukru. Mělo by se však rozlišovat oprávněnost jejich užití. Lze připustit, že mají své opodstatnění u výrobků pro diabetiky. Naopak nepovažuji za vhodné jejich užívání pouze za účelem snižování kalorické hodnoty potravin. Vždyť přirozenou potřebu sladké chuti je třeba akceptovat a neměli bychom se proto snažit „ošidit“ náš organismus uměle připravenými látkami, jako jsou u nás užívaná následující náhradní sladidla:  E 420, 421, 953 (sorbitol): 3,  E 956, 966, 967: 3,  E 950 (acesulfam K): 4,  E 951 (aspartam): 4,  E 954 (sacharin): 5,  E 957: 3 a  E 959: 4 .

Dále jsou v současnosti často užívané látky chuťově povzbuzující, (E 620-635) jejichž pravidelný příjem má též nepříznivý dopad na zdravotní stav. Důvodem jejich užití v průmyslu je potřeba zlepšení či zesílení chuti u potravin, u  nichž došlo vlivem jejich zpracování ap. ke znatelným ztrátám, jež mají tyto přidávané látky maskovat. Za tímto účelem se užívají:  E 620, 621, 622, 623, 624, 625 (kyselina glutamová a její soli): 4,  E 626, 627, 628, 629 (kyselina guanylová a její soli): 4,  E 630, 631, 632, 633 (kyselina inosinová a její soli): 4 a  E 634, 635: 4 .

Velmi často jsou v   průmyslové praxi užívány i   zahušťovadla a stabilizátory. Jako příklad jejich užití je možné uvést snahu o zvýšení hustoty a zlepšení konzistence omáček, krémů ap., k čemuž hospodyňky běžně používaly zapraženou mouku, škrob či další suroviny. Nyní lze za tímto účelem užívat následující látky:  E 400, 401, 402, 403, 404 (kyselina alginová a její soli): 3,  E 405: 4,  E 406 (agar): 2,  E 407 (karagenan): 3,  E 407 a: 4,  E 410 (karob): 1,  E 412: 4,  E 413, 414: 4,  E 415, 416, 417, 418: 3,  E 440 (pektiny): 1,  E 444: 4,  E 445: 3,  E 460 (celulóza): 2,  E 461, 463, 464, 465, 466: 3,  E 1200, 1404: 3,  E 1410, 1412, 1413, 1414: 4,  E 1420, 1422: 3 a  E 1440, 1442, 1450: 4 .

Také jsou běžně užívány emulgátory, jež mají učinit „nemožné možným“, kupříkladu spojit tukovou a vodní fázi. Dříve se za tímto účelem užíval lecitin z vaječného žloutku, dnes však máme následující nabídku:  E 322 (lecitiny): 1,  E 432, 433, 434, 435, 436: 4,  E 442: 4,  E 471, 472, 473, 474, 475: 3,  E 476, 477, 479 b: 4 a  E 481, 482, 483, 491, 492, 493, 494, 495: 3 .

Dále se užívají tzv. nosiče a rozpouštědla jiných přídatných látek, jež se však dle mého mínění nevyskytují v potravinách ve významnějších množstvích. Kromě mnohých již dříve uváděných se sem řadí:  E 341: 4,  E 422: 3,  E 470 b: 2,  E 508, 509, 511: 3,  E 551, 552, 553, 558: 2,  E 559: 3,  E 577: 3,  E 901 (včelí vosk): 1  a další.

Látky protispékavé a protihrudkující se užívají do sypkých směsí za tím účelem, aby nedocházelo k jejich hrudkování, lze je nalézt kupř. u moučkového cukru. Dále se můžeme setkat s prostředky k leštění, jež se dle mého mínění neužívají ve větším rozsahu, ale samozřejmě je nutné sledovat i jejich přítomnost. Pouze doplníme ty, jež dříve nebyly uváděny v jiných skupinách:  E 535, 536, 538: 4,  E 554, 555, 556: 3 a  E 902, 903, 904: 3 .

Kromě výše uvedených přídatných látek se mohou užívat ještě další typy určené ke zvláštním účelům, my si však u nich uvedeme pouze jejich seznam:  E 290 (oxid uhličitý): 1,  E 900: 4,  E 912, 914: 3,  E 938, 939, 941: 3,  E 947: 2,  E 948: 1,  E 1102, 1103: 2 a  E 1201, 1202: 4 .

O látkách určených k aromatizaci potravin, tzn. k jejich „navonění“, lze zopakovat již dříve řečené: převážně příznivé působení bude u  přírodních arómat, k nimž lze přiřazovat extrakty, destiláty či jinou metodou získané vonné látky z  přirozených materiálů a proto v  případě jejich přídavku připočítejte 1 bod. Lze tolerovat ještě přírodně identická arómata, u  nichž vezměme v úvahu hodnotu 2. Zato umělá arómata (užívaná často do bonbónů ap.) mají většinou nepříznivé působení, proto připočítejte 4. U solidnějších výrobců by měla být tato specifikace aromat uvedena na obale, není-li tomu tak, berte v úvahu průměrnou hodnotu 3.

S takto rozsáhlou oblastí se tedy můžeme setkat ve Sbírce zákonů č. 298/1997. Samozřejmě, že v ní lze nalézt ještě mnohem více informací, jimiž se zde již nemůžeme zabývat. Kromě nejvyšších povolených množství se v ní však nelze dozvědět téměř nic o tom, jaký je zdravotní dopad v ní uvedených látek na náš organismus. Proto musíme sami hledat zdroje, jež nám mohou pomoci se v této rozsáhlé a složité oblasti orientovat.

Tímto tedy uzavřeme tuto zdlouhavou a též velmi únavnou tématiku. Ponechávám na každém zvlášť, aby si o výše uvedeném utvořil vlastní úsudek. Jen při tom, prosím, nespílejte přespříliš všem chemikům, vždyť mnozí již těchto svých omylů skutečně litují!