Krev je již po tisíciletí považována za „zázračnou tekutinu“ a byla proto spojována s mnohými rituály, pověrami apod. Můžeme pozorovat, jak již i malé dítě tuší její drahocennost, neboť většinou s hrůzou hledí na každou kapku krve, která z něj odchází. Základní příčina, proč jí lidé připisují tak veliký význam, je skutečnost, že bez této tekutiny prokazatelně není možný život v  našem hmotném těle. Jak je důležitá, můžeme sledovat při krvácení. Dojde-li ke větším ztrátám krve, člověk upadá nejprve do bezvědomí. Po překročení určité hranice se postupně uvolňuje spojení mezi tělem a duší, což znamená smrt fyzického těla. Je-li ale včas dodáno transfúzí potřebné množství krve, lze tento proces ještě zvrátit. Aby krev mohla dokonale plnit všechny své funkce, musí mít potřebné a pro daného člověka odpovídající složení. Nenahraditelnou úlohu této kapaliny dokazují i  četné lékařské studie, jež popisují její rozsáhlé a mnohostranné úlohy v organismu. Proto patří dnes k běžným vyšetřením rozbor krve, jež lékařům poskytuje přehled o zdravotním stavu a další cenné informace. Materialisticky orientovaná věda se však omezila pouze na sledování přítomnosti a množství určitých hmotných součástí, jež se účastní biochemických či dalších procesů v  organismu. My se ale budeme věnovat i  dalším energetickým hladinám, souvisejících s naším duchovním bytím. Nejprve onomu záření, jež obklopuje všechny hmotné předměty, což potvrzují jak jasnovidní lidé, tak speciální fotografické techniky.

Vyzařování, či jinak řečeno auru, lze pozorovat nejen v okolí člověka a dalších živých bytostí, nýbrž také u každého předmětu i jednotlivé sloučeniny. Hmotnost sama o sobě ho však nevytváří, ale nejprve musí být „prožhavena“ a oživena zcela určitými druhy sil, jež nás vždy obklopují a pronikají. Následkem tohoto spojení vzniká teplo a  vyzařování, jež lze pozorovat. Uvedený děj probíhá jak u  těch druhů záření, jež nejsou běžně pozorovatelné, tak je již potvrzeno současnými poznatky fyziky i  dalších oborů ve viditelné oblasti světelného spektra. Tyto specifické optické vlastnosti se často využívají k mnoha účelům, kupř. ke stanovení druhu a  množství prvku v dané surovině. Dodáme-li totiž atomu či jeho sloučenině vhodné záření, zvýšíme tím jeho vlastní energii, jež určitou dobu vyzařuje zpět do okolí. Vlnová délka a druh tohoto vyzařování, a tudíž i jeho zabarvení, charakterizují danou látku.

Je proto zcela jasné, že své vyzařování musí mít i naše krev. Není již ale běžně známé, že právě v  tom spočívá její nejdůležitější úloha i  klíč  k pochopení skutečného účelu krve. Před vlastním vysvětlením tohoto tvrzení, bych nejprve uvedl základní skutečnosti, které s  tímto souvisí. Mluvíme-li o něčem, co vlastníme, říkáme o tom, že je to „mé“. Kupříkladu toto je můj dům, mé auto, mé šaty… stejně tak i mé tělo. Musíme si proto uvědomit, že naše vlastní „já“ není toto naše hmotné tělo, ale to tvoří pouze „vnější obal“, skrze něhož se může projevovat naše skutečná podstata, tzn. náš duch, jež je vlastním živým jádrem každého člověka. Tato nehmotná jiskra se potřebuje prostřednictvím přenosů záření spojit s hmotným tělem, které mu má sloužit jako nástroj k činnosti zde na zemi. Nepostradatelnou úlohu přitom plní právě naše krev, která svým vyzařováním vytváří most pro činnost ducha ve  hmotnosti  a  ten se teprve jejím prostřednictvím může spojit s pozemským  tělem. Potřebné spojení závisí na dvou faktorech: na jedné straně na  složení krve a na druhé straně na záření vycházejícího od ducha. Jelikož každý z nás je jiný, tak i náš duch dle svých vlastností a stavu vývoje potřebuje pro navázání dokonalého spojení určité a zcela specifické složení krve. Každá z jednotlivých složek krve, ať již jde o  krvinky, minerály, bílkoviny či další krevní elementy, má svým vlastním způsobem vliv na celkové vyzařování. Zdravá krev, která všechny právě potřebné složky v  určitém množství obsahuje, umožňuje danému duchu, tedy člověku samému, dokonale ovládat hmotné tělo.

Každá výraznější změna ve složení krve bude ovlivňovat spojení mezi tělem a duchem, z čehož vyplývají i rozdíly v  prožívání skutečnosti. Běžně to lze pozorovat již při kolísání krevního cukru (glukózy). Pokud je jeho hladina příliš nízká (při hypoglykémii), postižený se cítí velmi unavený a zesláblý, neschopný přemýšlet, má bolesti hlavy a poté může dojít i ke ztrátě vědomí. Uvedené by bylo možné vysvětlit také nedostatkem energie. Nutnost zcela určitého složení krve ale dokazuje opačný stav. Pokud totiž hladina krevního cukru stoupne nad určitou hranici, nastává hyperglykemická krize, jak tomu bývá u nemocných cukrovkou. Jestliže není hladina krevního cukru včas snížena, postižený může ztratit vědomí a upadnout do kómatu. Pokud toto trvá příliš dlouhou dobu, může dojít k přerušení spojení mezi tělem a duší. I příliš vysoký obsah jiných látek, obzvláště toxických, může přerušit toto spojení a  tím způsobit smrt fyzického těla.

Lehčí uvolnění spojení mezi tělem a  duchem způsobuje také nedostatek určitých látek v krvi, které jsou bezpodmínečně nutné pro zdravou krev. Jsou to v prvé řadě různé minerální látky, vitaminy a další nepostradatelné sloučeniny, které si tělo nemůže samo vyrobit. Je však známo, že se organismus vždy snaží udržet normální složení krve. Pokud nezíská potřebné látky v dostatečné míře ze stravy, odebírá je tak dlouho, jak mu vystačí jeho zásoby, přímo ze své tkáně. Bylo prokázáno kupříkladu vyplavování vápníku a jiných alkalických minerálů z kostí, zubů a dalších částí těla, jestliže se složení krve značně odchylovalo od svého ideálního stavu.

Pokud se náhle do krve přidá určitá složka, která se v ní běžně nevyskytuje, pozmění se tím i  vnímací schopnosti, při otravě mnohdy až neuvěřitelným způsobem. Neboť to, co náš duch ze svého pozemského okolí přijímá, je mu zprostředkováno přes záření krve. Jeho vnímání závisí totiž na složení krve tak, jako je vidění našich očí závislé na sklech brýlí. Pokud jsou tato „skla“ nějakým způsobem zabarvena, zakalena nebo jinak nevhodně pozměněna, bude odpovídajícím způsobem ovlivněno i vidění okolního světa. Tak lze cíleně měnit své vnímání přídavkem určité látky do krve, např. příjmem alkoholu či drog.

Jelikož duchovní je nadřazené hmotnému, tak lidský duch může samozřejmě ovlivňovat vyzařování i složení krve. Mnohdy je však možnost jeho působení ztížena nesprávným myšlením a jednáním. Pokud negativní vnitřní nastavení trvá déle, tak z něj vyplynou určitá onemocnění a  též se z organismu ztrácí mnohé nepostradatelné látky. Tento stav lze u  pacienta nejlépe upravit jak vnitřní změnou, tak i úpravou jeho nesprávného jednání. My se budeme dále zabývat léčebnými metodami, jež ovlivňují složení i  vyzařování krve, čímž lze nejen vyrovnávat nerovnováhy v  těle, ale též podpořit duchovní úsilí a  potřebné změny. V prvé řadě to budou výživová opatření, jelikož nejlepšími  přirozenými  prostředky jsou právě odpovídající pokrmy a nápoje. Ty mají být po kratší dobu u  každého člověka rozdílné, ale vždy bez jednostranných omezení. Injekcemi nebo léky lze též dosáhnout léčebného účinku, ale tyto úspěchy jsou krátkodobé. Pokud chceme docílit dlouhodobě příznivého působení, je nutné získávat potřebné látky přirozenou cestou z  potravy. Ta je nejdůležitějším zdrojem látek, které jsou nepostradatelné pro tvorbu krve a  současně pro dobré fungování těch orgánů, které ovlivňují její složení. Kromě toho látky, jež nám příroda nabízí, mají právě to nejpříznivější vyzařování.

Nejprve bychom si měli uvědomit současnou výživovou situaci. Většina lidí bere stravu pouze jako prostředek k ukojení hladu, zdroj požitku apod. Těm je nejčastěji lhostejné, jak přijaté potraviny působí na složení krve či na jejich zdravotní stav. Pouze vážnější onemocnění je alespoň na nějaký čas přinutí zamyslet se nad svojí stravou. Po uzdravení však často zapomenou na svá předchozí předsevzetí a začnou opět vykrmovat jen své hmotné tělo.

Naštěstí si již stále více lidí začíná uvědomovat, že to, co snědí, ovlivňuje i kvalitu jejich života. Proto se snaží vhodně změnit jak svůj jídelníček, tak i stravovací zvyklosti. Jelikož na trhu je k dispozici velmi rozsáhlá nabídka knih s dietní tematikou, tak se na první pohled zdá, že je jednoduché nalézt vhodný stravovací režim. Většina z těchto publikací nás přesvědčuje, že postačí pouze uvěřit uvedeným tvrzením, řídit se podle nich a máme zajištěné věčné zdraví. Není ale možné, aby jakákoliv obecná dieta mohla vzít v úvahu jak rozdíly mezi jednotlivými lidmi, tak potřebné ohledy na zdravotní stav i odlišný vnitřní stav každého z  nás. Jelikož je jasné, že to co jednomu prospívá, může druhému  uškodit, tak můžeme usoudit, že slepé přijetí „světové diety pro všechny“ nebude nejvhodnější řešení. Je třeba si uvědomit, že naše strava působí nejen na tělesné zdraví, ale i na naše duchovní prožívání a to mnohem významněji, než se všeobecně předpokládá. V  tomto ohledu ještě mnozí autoři různých diet neberou v úvahu to, že v našem těle sídlí i nehmotná živoucí jiskra, jejíž činnost je třeba podporovat. Jiné systémy naopak možnosti naší duchovní podstaty jednostranně přeceňují a neuvědomují si přitom, že pro naše činorodé působení zde na zemi je nutné i dostatečně funkční hmotné tělo. Pokud to výrazně zanedbáváme, brzdíme tím i náš vnitřní vývoj. Mnohdy proto ani nesplníme úkol, kvůli kterému jsme sem přišli. Proto je nutné, abychom se při výběru stravovacího režimu snažili nejen co nejvhodněji ovlivňovat naše tělesné zdraví, ale brali ohled i  na potřeby našeho ducha. Publikací zabývajících se zdravotními dopady potravin na naše tělo je dnes nepřeberné množství a proto se tímto nyní nebudeme zabývat. Následující úvahy se budou týkat hlavně možností harmonizace vyzařování krve naší stravou a vhodnými přírodními prostředky.

Odpověď se jeví poměrně jednoduchá. Většina lidí na první část otázky odpoví, že se stravujeme proto, aby naše tělo získalo výživu pro svou činnost, výstavbu, chod orgánů, udržování tělesné teploty apod. Na druhou část mnozí odpoví, že hladovku užívají jako prostředek ke zhubnutí. Nepostradatelná úloha výživy je zřejmá i přesto, že lze po určitou dobu hladovět, aniž bychom pocítili vážnější zdravotní problémy. Když organismus nedostává výživu zvenčí, získává potřebné látky z vlastní tkáně autolýzou, což je vnitřní sebestravování. Naštěstí je toto odbourávání tkáně řízeno tak moudře, že jsou vždy nejprve stravovány nejméně potřebné součásti organismu (zásobní a odpadní látky, nemocné tkáně apod.), čímž dochází k pročištění organismu. Toto dobře věděli již v dávných dobách a proto všechna velká náboženství i další filosofické směry předpisovaly určitá údobí půstů. Pokud však hladovění nebo vyřazení některé důležité složky z potravy překročí určitou dobu, závislou na daném organismu, dochází nejprve k neplnění některých funkcí, poté k onemocnění a v krajním případě i ke smrti. Uvedené skutečnosti poukazují na životně důležitou úlohu stravy pro možnost působení na této zemi. Stejně tak, jako každá hmota, se opotřebovávají i všechny elementy obsažené v  našem těle. Přirozeně musí proto docházet k jejich určitému vylučování a proto je nutné pravidelně je do organismu opět doplňovat. Jejich ztráty se zvyšují při velkém fyzickém výkonu, psychickém zatížení, tlaku okolí apod.

Výše uvedené samoočistné schopnosti organismu lze užívat též k léčebným účelům. Ve své praxi se často u pacientů setkávám právě s prvořadou potřebou pročištění krve. Dojdeme-li k závěru, že je třeba výrazněji pročistit organismus, tak namísto četných jednostranných dietních systémů považuji za nejlepší využít běžný půst. V tomto ohledu doporučuji provádět častější kratší půsty, např. jednou týdně jednodenní půst. K tomu je nejprve třeba vybrat co nejvhodnější den, a to jak s ohledem na pracovní činnost, tak je třeba brát v úvahu i další vnější vlivy. V den půstu je vhodné přijímat pouze nekalorické kapaliny, samozřejmě dle možností daného jedince. Dlouhodobější hladovky bych nedoporučoval provádět bez potřebných znalostí, podpory někoho zkušenějšího či pomoci vhodného léčebného zařízení.

Jak při půstu, tak i při běžném stravovacím režimu, je třeba dostatečně pít. K vyplavování škodlivin z těla přes ledviny močí doporučuji zvýšit příjem  vhodných tekutin, nejlépe pramenité vody. Pokud sami nemáme možnost čerpat z kvalitního přírodního zdroje, lze ji i nakupovat. Vhodné jsou též bylinné čaje, jejichž užití by mělo být založeno buď na znalosti jejich účinku či na doporučení některého z odborníků na byliny.

Vylučování nepotřebných látek přes střeva společně se stolicí je nejdůležitější u  těch složek potravy, jež se hůře vstřebávají do krve, nebo u takových, jejichž vstřebání by bylo nebezpečné. Obzvláště jsou to velmi toxické látky, jež by mohly způsobit otravu a které je třeba z organismu vyloučit co nejrychleji. Proto je velmi důležitá podpora peristaltiky a z toho vyplývajícího dostatečného vyprazdňování střev. Nejjednodušším prostředkem je zvýšit  příjem potravin obsahujících dostatek vlákniny v našem jídelníčku. Ta patří k nestravitelným součástem naší stravy, jež rychleji prochází střevním traktem. Přitom na sebe navazuje mnohé pro organismus škodlivé látky a  jako „smetáček“ je takto vymetá z organismu. Jako nejvhodnější zdroje bohaté na vlákninu doporučuji hlavně výrobky z celých zrn (celozrnný chléb a pečivo, vločky, müsli, apod.), semínka (např. lněná) a samozřejmě ovoce a zeleninu. Jaký by měl být poměr těchto potravin v jídelníčku, závisí jak na zdravotním stavu jedince, tak na běžné četnosti vyměšování apod. Při některých poruchách je naopak třeba snižovat příjem nestravitelné vlákniny, např. při onemocnění střev, slinivky ap. Proto je lépe konzumovat výrazněji zvýšená množství vlákniny až po základním vyšetření.

Pokud do našeho jídelníčku zařadíme optimální množství vhodných potravin obsahujících dostatek vlákniny i potřebných tekutin, tak tím dáváme našemu tělu ty nejpřirozenější prostředky k pročištění krve. Toto je velmi vhodné provést ještě před vlastní harmonizací, neboť nejprve je třeba „uklidit laboratoř“ a teprve poté můžeme započít s výstavbou něčeho nového. V našem případě by to měl být vědomý a nový přístup ke stravování i výběru co nejvhodnějších surovin, a to s ohledem na duchovní aspekty našeho bytí.

Není samozřejmě lhostejné, z jakých zdrojů získáváme látky potřebné pro organismus, vždyť velký význam vhodné stravy zdůrazňoval již Hippokrates, když hlásal: „Vaše strava budiž vaším lékem!“ Při výběru stravovacího stylu bychom však měli brát v  úvahu kromě zdravotních aspektů i  působení  jednotlivých potravin na vyzařování krve. Nesmíme se ale stát jednostrannými a  neměli bychom se upínat pouze na jednotlivé potraviny. Nabídka stravy daného regionu tvoří celek a jako takový musí být přijímán. Dlouhodobé odmítání jednoho nebo více typů potravin může způsobit  nedostatek určitých látek v těle. Vždyť každá ze surovin je darem přírody, jež obsahuje některé nepostradatelné minerální látky či vitaminy, které se málo či vůbec nevyskytují v jiných druzích. Proto by každá potravina pocházející z dané oblasti měla být v určitém poměru zastoupena v naší stravě, samozřejmě za předpokladu, že nejsou nějaké závažné zdravotní důvody pro její vyřazení.

Pokud chceme co nejvíce prospívat tělu a pomáhat mu, aby mohlo vytvářet zdravou krev, tak bychom se měli snažit přijímat plnohodnotné a  kvalitní potraviny, nejlépe z biologického zemědělství, bez přídavných látek a v té době, kdy nám je příroda nabízí. Bohatá na pestrost a z dané oblasti pocházející  biologická strava je tudíž nejlepší prostředek, jak našemu duchu  nabídnout všechna základní vyzařování krve. Uvedené suroviny bychom se měli snažit jednoduchým způsobem sami zpracovat, přičemž svůj význam má strava jak tepelně upravovaná, tak i neupravovaná. Pokud se nemůžeme řídit těmito doporučeními, je třeba více zvažovat skladbu naší stravy, případně sledovat i  to, zda nemáme některých látek nedostatek či přebytek. Jestliže zjistíme sníženou hladinu určitých nepostradatelných látek v  organismu, tak bychom se měli snažit zvýšit příjem těch potravin, které je v dostatečné míře obsahují.

Nebylo by však vhodné zavrhovat všechny ty potraviny, které nejsou pěstovány biologicky, jelikož většině z nás stejně nezbývá nic jiného, než nákup v běžném obchodě. V nejlepším případě toto můžeme doplnit něčím co si sami vypěstujeme, či nasbíráme v přírodě apod. Z  důvodu výskytu mnoha nepříznivých látek u  nakupovaných potravin je vhodné snažit se co nejvíce střídat jejich druhy a zdroje. Měli bychom též pečlivě číst údaje o složení, jež jsou uvedeny na obalu. Tím lze eliminovat alespoň nejvíce nepříznivé látky, přidávané do komerčních potravin. Obzvláště je třeba sledovat syntetické  látky, které se v přírodních surovinách nevyskytují. Průmyslově zpracovávané potraviny jsou takto „upravovány“, jelikož musí být co nejchutnější, nejvzhlednější, nejtrvanlivější a  mít všechna ostatní nej…, pouze však  z hlediska  trhu. Aby o tom byl spotřebitel informován, musí být dle zákona všechny přídatné látky uvedeny ve „složení“ na obale. Často jsou deklarovány pouze symbolem E…, jež ale většině lidí příliš mnoho neřekne. Určitý přehled o tom, co se pod tímto symbolem skrývá, si lze udělat ve Sbírce zákonů  č. 298/1997, kde jsou uvedeny povolené přídatné látky v ČR. Jelikož jde o velmi rozsáhlý dokument, který je běžnému spotřebiteli těžko srozumitelný, je nutné ho zpřehlednit a doplnit. V zahraničí jsou již běžně k dispozici mnohé publikace, jež jednoduchým způsobem upozorňují zákazníka, které z přídatných látek jsou vhodné a které nevhodné. V případě zájmu lze doplnit tuto tématiku a zaslat k ní další podklady.

Pokud uvedená základní doporučení platí pro zdravé jedince, nepostačí již pro ty, kteří mají onemocnění, související s nedostatkem či přebytkem některých látek v  krvi. Toto se sleduje i  v  lékařské praxi a  například nedostatečná množství vitaminů či minerálů jsou dávána do souvislostí se vznikem mnohých poruch či onemocnění, velmi často psychických. A právě zde je třeba využít terapeutické způsoby úpravy složení krve! Přitom ale musíme mít na paměti, že nesmíme chtít vytvořit „pevné schéma“, jelikož přístup ke každému jedinci  musí být zcela rozdílný. Nejprve je nutné přezkoumat výživové zvyklosti nemocného, jeho vnitřní orientaci, hladiny nejdůležitějších látek v  krvi atd. Z našich zjištění si můžeme připravit plán, jakým směrem by se měly ubírat změny ve výživě dané osoby. Zásahy potřebné pro vyrovnání nerovnováhy nesmí být užity nad potřebnou mez, ale zároveň musí být postačující pro to, aby přivodily očekávanou změnu. Jako krajní možnost lze uvést zavedení určité potraviny, která před tím nebyla vůbec konzumována a která má vzhledem ke  svému složení velmi silný vliv. Pokud naopak zjistíme nepříznivé působení některé běžně konzumované potraviny, můžeme se jí snažit neutralizovat jinou potravinou s opačnými vlastnostmi, přičemž by se měl současně snižovat i její příjem. Jestliže se stav daného jedince pozmění, je třeba provádět další potřebné úpravy. U všech těchto metod je bezpodmínečně nutné brát ohled na zdravotní stav a možnosti daného jedince. Terapeutické regulace výživy jsou proto náročnější, než se na první pohled zdá a měly by být prováděny jen oprávněnými osobami.

Nejen však lidé nemocní, ale i  každý člověk, který se chce duchovně vyvíjet, by měl pocítit požehnané účinky správné výživy. Sebepoznání a přijetí nového vnitřního nastavení je totiž mnohem složitější, pokud máme k dispozici nepříznivé složení krve. Poté totiž musíme bojovat nejen se svými slabostmi, ale i  s  poruchami organismu. Změny ve výživě potřebným směrem mohou proto ulehčit naší námahu, ale nejsou současně naší duchovní proměnou. Při hledání podpůrných prostředků ze stravy by mělo být největším pomocníkem bdělé vnitřní cítění. To nám může nejlépe napovědět, co duch potřebuje získat ze stravy k co nejlepšímu ovládání těla, které je nenahraditelným nástrojem pro jeho činorodé působení ve hmotnosti. Jestliže toto nedokážeme jasně vycítit, či pokud máme určité zdravotní problémy, tak se naskýtají možnosti účinných pomocí těch, kteří správně pochopí úlohu léčebné výživy a kteří k tomu mají odpovídající schopnosti, vědění a znalosti.